Michael Grant - BZRK

BZRK
Michael Grant

Originální název: BZRK
Série: BZRK
Díl: první
Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 334
Vydání v originále: leden 2012

Vydání u nás: leden 2013

ANOTACE: 
Nano. Svět uvnitř lidského těla, svět v mase, svět mezi nervovými zakončeními. A v něm se odehrává bitva mezi těmi, kdo chtějí ovládnout lidskou mysl, a těmi, kdo jim v tom chtějí zabránit. Mezi nimi jsou i Noah a Sadie, jejichž blízké zničil boj o moc, který vedou bratři Armstrongovi, podivná Dvojčata, která touží ovládnout svět a vytvořit utopickou společnost bez konfliktů a válek, bez hladu a strádání. Jenže jak vést válku v nanosvětě, kde stačí šikovně „předrátovat“ pár nervových spojení a z člověka je rázem jen loutka? Strhující thriller, který balancuje na tenké hranici mezi realitou a šílenstvím. (Goodreads)

CO NA TO ŘÍKÁM:
Na čtení BZRK jsem se těšila už od svých narozenin, kdy jsem knihu dostala a před maturitou jsem těžce odolávala tomu pustit se do ní. Nakonec jsem vydržela až do prázdnin. A udělala jsem dobře. Tato knížka si zaslouží víc než čtení ve spěchu. 
Od BZRK jsem toho hodně očekávala a měla jsem určitou představu, jak to asi bude vypadat. Ale moje očekávání a představy byly úplně mimo. BZRK bylo mnohokrát lepší než jsem čekala. 
Rozjezd knihy je trochu pomalejší a plně začnete chápat, o co v knize jde a všechny souvislosti, až někdy kolem strany 70. Nebo aspoň mě, to až v této části, do sebe zapadlo. Ale potom jsem si knihu už jen užívala. Četla jsem ji sice docela dlouho, ale tím víc jsem si čtení užila.
Byla jsem nadšená nejen z nápadu, který je podle mě naprosto geniální. Ale hlavně ze zpracování. Grant popisuje nano svět opravdu úžasně. Popisuje ho tak, abychom si to dokázali představit a přesto je to věrohodné. Možná budou mít s touto kniho problém ti, kteří biologii měli naposledy na základní škole. To bohužel nemůžu moc posoudit, protože pro mě byla maturitní předmět, takže cizí slova a některé popisy a přirovnání ani nevnímám, protože jsem zvyklá je používat. Ale někoho by to mohlo zarazit a může se stát, že se místy budete ztrácet. Ale ty místa, kde se nebudete chytat podle mě nejsou podstatná a vše potřebné pro pochopení příběhu je vysvětleno dobře i laikům. 

HODNOCENÍ:
BZRK podle mě opravdu stojí za přečtení už jen díky skvělému nápadu. Já jsem z knihy byla po přečtení nadšená. A po konci prvního dílu jsem zvědavá na pokračování, na které už se opravdu těším.

Patricia Briggs - Dvojí spravedlnost

Dvojí spravedlnost
Patricia Briggs

Originální název: Fair Game
Série: Alfa a Omega
Díl: třetí
Nakladatelství: FANTOM Print

Počet stran: 255
Vydání v originále: březen 2012

Vydání u nás: leden 2013

ANOTACE: 
Poté, co vlkodlaci vystoupili na veřejnost, si nemohou dovolit špatnou publicitu. Přestupky, které by se v minulosti daly přehlédnout, musí být nyní tvrdě potrestány. Jenže napětí ze špinavé práce, kterou Charles pro otce odvádí, si na něm vybírá krutou daň. Hrozí, že z kata se stane oběť…
Takže když FBI požádá smečku o pomoc s případem sériového vraha, jsou Charles a Anna posláni do Bostonu, v naději, že Charlese změna práce zklidní.
Oba brzy zjistí, že nejen poslední oběti byli vlkodlaci. Někdo si bere na mušku jejich druh. A Anna s Charlesem ze sebe udělali cíl… (Goodreads)

CO NA TO ŘÍKÁM: 
Dvojí spravedlnost je třetí díl ze série Alfa a Omega. V předchozím díle Patricia Briggs trochu ubrala na akci, ale v tomto díle se k ní zase vrátila. A kniha je stejně napínavá a akční jak bývá u knih od této autorky zvykem. Dokonce mi u Dvojí spravedlnosti přišlo, že se stylem více podobá sérii Mercy Thompson než sérii Alfa a Omega. Ale to byl jen takový můj pocit. 
Co se mi na tomto díle opravdu hodně líbilo je to, že nám ukazuje situaci potom co vlkodlaci zveřejnili svou identitu. V Mercy tomu není věnovaný žádný prostor a mě až doposud nad tím ani nenapadlo uvažovat. A právě v této knize jsou popsány všechny důsledky jaké toto odhalení mělo. 
Co se mi na knize nelíbí, je její grafická stránka z hlediska zařazení do série. Dvojí spravedlnost vypadá oproti Lovišti poloviční, ale přitom obě knihy mají 255 stran. Navíc nechápu proč mají první dva díly série napsané jméno autorky červeně a třetí díl žlutě. Ale to je asi jediná moje výtka, jinak jsem s knihou spokojená.

HODNOCENÍ:
Knize dávám plný počet hvězdiček. A jsem zvědavá jestli bude další díl série. Pokud vím, žádný se zatím neplánuje, ale konec knihy otvírá spoustu možností, o kterých bych si ještě ráda něco přečetla.

Lauren Oliver - Rekviem

Rekviem

Lauren Oliver

Originální název: Requiem

Série: Delirium

Díl: třetí

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 327

Vydání v originále: březen 2013

Vydání u nás:  červen 2013
Hodnocení na goodreads: 3,75

ANOTACE:
Lena je v srdci revoluce. Bojuje proti společnosti, která prohlásila lásku za nemoc. Ale Divočina dávno není tím bezpečným přístavem, co bývala, protože vláda se rozhodla rebely zlikvidovat. K tomu má Lena hlavu a srdce vzhůru nohama, protože se vrátil někdo, o kom si myslela, že jej navždy ztratila…Rekviem vypráví střídavě Lena a její nejlepší kamarádka Hana. Dívky, které žijí v zásadě vedle sebe, ale dělí je celý podivný svět. Najdou k sobě zase cestu? Jak skončí příběh o lásce, co je zakázaná tím nejhorším možným způsobem? (Goodreads)

CO NA TO ŘÍKÁM:
Na poslední díl série Delirium jsem se hrozně těšila. Po tom, jak skončilo Pandemonium, jsem potřebovala závěrečný díl, abych věděla, jak příběh nakonec dopadne.
Konečně jsem se dočkala a knihu jsem doslova zhltla. 
Příběh bezprostředně navazuje na konec druhého dílu a tak kniha plynule pokračuje. 
Jak jste si mohli všimnout v anotaci, tak Lauren Oliver tentokrát zvolila formu vyprávění, ve které se střídá pohled dvou osob. První je pohled Leny, který je z Divočiny a ze strany odboje. A druhý je pohled Hany, která je vyléčená a má si brát budoucího starostu města. Nejdříve jsem byla z "Hana části" docela otrávená, ale nakonec se mi střídání Leny a Hany líbilo. Mohla jsem si lépe představit situaci na obou stranách "bariéry". 
Co mě v sérii mile překvapilo, je Lena, která od prvního dílu dospěla. A v posledním díle dělala věci, na které by v počátcích série ani nepomyslela. 
Hodně jsem se bála konce knihy. A to z důvodu předešlých zkušeností, kdy závěr Deliria i Pandemonia nebyl zrovna ideální. Nějak jsem si nedokázala představit, jak autorka sérii zakončí, tak jsem se bála nejhoršího. Ale myslím, že to nakonec vyřešila šikovně. A mě osobně se závěr série líbí. 


HODNOCENÍ:
Jak jste si mohli všimnout, tak já jsem si sérii Delirium oblíbila. Stejně tak jsem si oblíbila autorčin styl, který díky popisným pasážím nesedí každému. 
Kniha Rekvium pro mě byla povedený konec dystopie s dobrým nápadem. 

Patricia Briggs - Štvanice

Štvanice

Patricie Briggs

Originální název: Cry Wolf

Série: Alfa a Omega

Díl: první

Nakladatelství: FANTOM Print

Počet stran: 302

Vydání v originále: červenec 2008

Vydání u nás:  březen 2012
Hodnocení na goodreads: 4,09

ANOTACE:
KNIHA NAVÍC OBSAHUJE NOVELU ALFA A OMEGA, KTERÁ NAKONEC DALA NÁZEV I CELÉ SÉRII.

Anna netušila, že vlkodlaci existují, dokud jedné noci nepřežila krutý útok… a nestala se jedním z nich. Po třech letech na poslední příčce hierarchie smečky se naučila klopit hlavu a nikdy, nikdy nevěřit dominantním vlkům. Pak ale do jejího života vstoupil Charles Cornick, zabiják a syn vůdce všech vlkodlaků v Severní Americe.
Charles tvrdí, že Anna je nejen jeho družka, nýbrž i vzácná a ceněná omega. A právě Annina vnitřní síla a konejšivá přítomnost se ukáží být neocenitelné, když se spolu s Charlesem vydá na lov vlkodlačího odpadlíka – tvora pod kontrolou magie tak temné, že by mohl ohrozit celou smečku. (Goodreads)

CO NA TO ŘÍKÁM:
Štvanice je spin-off sérii k sérii Mercy Thompson od Patricie Briggs. A musím říct, že je to opravdu vydařený spin off. Zavádí nás na místa, na které v hlavní sérii není tolik prostoru. Ukazuje nám svět, který autorka vymyslela i z jiného úhlu pohledu a krásně dokresluje celek. V některých momentech se knihy lehce prolínají. Dává to takový pocit komplexnosti, když si k sobě časově zařadíme díly obou sérií. Nebo alespoň mě se to líbí.
S čistým svědomím můžu říct, že Štvanice je dobrá kniha. Četla jsem ji už dvakrát a i při druhém čtení byla kniha neuvěřitelně čtivá a bylo těžké ji odložit. Patricia Briggs totiž umí správně nadávkovat napětí, akci a love story. Jednoduše řečeno, její knihy mi nedají spát dokud je nepřečtu.

Co se mi dále na knihách od P. Briggs líbí jsou postavy. Její hlavní hrdinky působí realisticky. Nemají žádné sebedestruktivní chování, při kterém se snaží zachránit ostatní a teprve pak je napadne zachránit sebe. Prostě a jednoduše mají i nějaký ten pud sebezáchovy.
Za co dávám velký palec nahoru je skvěle vymyšlená hierarchie smečky. Občas mám pocit, že autorka chvíli pobyla mezi vlky. Jinak si nedokážu vysvětlit, jak na všechno ohledně chování vlků přišla. 

HODNOCENÍ:
Knize dávám plný počet hvězdiček a Patricia Briggs rozhodně patří mezi mé oblíbené spisovatelky.

John Green - Hvězdy nám nepřály

Hvězdy nám nepřály
John Green

Originální název: The Fault in Our Stars
Nakladatelství: Knižní klub

Počet stran: 236
Vydání v originále: leden 2012

Vydání u nás:  březen 2013

ANOTACE: 
Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vypravěčskému talentu vyznívá velmi působivě. (Goodreads)

CO NA TO ŘÍKÁM:
Na knihu Hvězdy nám nepřály jsem se těšila už dlouho. Od dubna jsem knihu měla doma a teprve tento týden jsem se k ní dostala. A teď si říkám, jak jsem to čekání mohla tak dlouho vydržet. I když jsem ráda, že jsem počkala a mohla jsem si knihu v klidu vychutnat. A že bylo opravdu co vychutnávat.
Hvězdy nám nepřály mě opravdu dostaly! Ani sama nevím, kde mám začít. Kniha splňovala hned několik bodů, které očekávám, že skvělá kniha bude mít. Měla silný příběh. Postavy se po několika stranách staly mými kamarády. Ale hlavně celý příběh působil opravdu reálně. John Green má neskutečný talent. Jen málokdo umí napsat příběh takovýmto způsobem. Bez přehánění, zbytečných dojemných scén, ale podat ho, tak jak to je. Celou knihu doplňuje černým humorem a množstvím citátů, které vystihují danou situaci. Myslím, že nejen mě se v průběhu čtení stalo, že jsem měla doslova na krajíčku, ale pak mě nějaká poznámka rozesmála. Teprve po přečtení plně chápu význam  věty "nejvtipnější smutný příběh" na obálce. Opravdu to tak je.

Hvězdy nám nepřály mi daly něco víc než jen odpočinek u knihy. Donutily mě zamyslet se nad svým vlastním životem. Nad tím, jak beru svoje zdraví a zdraví svých blízkých jako samozřejmost. A asi jako každý si říkám, že se mě nemoc naštěstí netýká. Ale není to pravda, i když to budeme popírat. Nakonec stejně zjistíme, že téměř každý z nás zná někoho kdo s rakovinou bojoval a nebo na ni zemřel. 
Na knize Hvězdy nám nepřály se mi líbí, že nás nechá nahlédnout do života nemocných, ale víc než o nemoci je o životě. Je v ní spousta moudrých myšlenek, které jsem tam nečekala a překvapily mě. 

HODNOCENÍ:
V jednoduchosti je krása. Hvězdy nám nepřály mají zdánlivě jednoduchý příběh, který je jednoduše krásný. 

Stephanie Perkins - Lola a kluk od vedle

Lola a kluk od vedle
Stephanie Perkins

Originální název: Lola and the Boy Next Door
Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 305
Vydání v originále: 29. 9. 2011

Vydání u nás: 20. 5. 2013

ANOTACE: 
Začínající návrhářka Lola Nolanová nevěří na módu… věří v kostýmy. Čím výraznější outfit, čím třpytivější, čím zábavnější, čím divočejší – tím líp. Ale Lola je přes neskutečné modely také hodnou dcerou a kamarádkou s velkými plány do budoucna. Všechno je perfektní (včetně jejího sexy přítele rockera), dokud se do sousedství nevrátí obávaná dvojčata Bellova. Calliope a Cricket. Hlavně Cricket, nadaný vynálezce, který zrovna vystoupil ze stínu vlastní slavné sestry. Cricket, který by se moc rád vrátil do Lolina života. Lola teď dumá, jak se poprat s city ke klukovi od vedle… a vypadá to na dlouho!

CO NA TO ŘÍKÁM:
Na Lolu a kluka od vedle jsem se těšila už dlouho a to hlavně proto, že knihu napsala Stephanie Perkins. Polibek pro Annu, tedy první knihu od Stephanie Perkins, mám moc ráda, knížka mě příjemně překvapila a opravdu nadchla. A něco podobného jsem čekala i od Loly a kluka od vedle. Na rovinu říkám, že mi to nepřišlo, tak dobré jako Polibek pro Annu, ale to neznamená, že by se mi to nelíbilo. Jen je to trochu jiné. Lola je střeštěná holka, která se obléká do ulítlých kostýmů. Má dva otce gaye a vůbec celá její rodinná situace je složitější. Toto se mi na knihách od S. Perkins opravdu líbí. V jejích knihách se problémy denního života nemotají jen okolo toho, který kluk je ten pravý. Ale přidává i nějakou jinou vážnější situaci. 
Další věc, co se mi moc líbila je, že se v knize objevuje i Anna a St. Clair jako kamarádi Loly. Za to dávám palec nahoru. Je pěkné vidět v knize známé tváře.
Jediné co mě trochu zklamalo byl milostný trojúhelník. Nebylo jich už dost? Není sice v takových extrémech jako v jiných knihách, ale i tak tam je.

OBÁLKA:
Hodně se před vydáním knihy mluvilo o obálce. A to hlavně proto, že u nás kniha nevyšla s originální obálkou. Abych pravdu řekla taky jsem z této obálky nebyla nějak nadšená, ale naživo nevypadá špatně. Co se mi moc líbí, že na vnitřní straně pevné vazbě je krásně žlutý papír a taky zadní strana obálky je žlutá. Mělo by se dělat více žlutých knih, vypadá to moc pěkně. Navíc v knihovničce vedle sebe hřbet knihy ladí s Polibkem pro Annu.


HODNOCENÍ:
Lola a kluk od vedle se mi opravdu líbila. Kniha je to dobrá a když na ni narazíte v pravý okamžik, jako já těsně po maturitním stresu, tak může být skvělá. Za mě je to pět hvězdiček, ale věřím tomu, že kdybych ji četla jindy, tak by bylo hodnocení asi slabší.

Lauren Oliver - Pandemonium

Pandemonium

Lauren Oliver

Originální název: Pandemonium

Série: Delirium

Díl: druhý

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 303

Vydání v originále: 2012

Vydání u nás: únor 2013

ANOTACE: Po útěku se Lena ocitne v Divočině a musí se smířit s faktem, že vše, co doposud prožila, lidi, co znala – to všechno je už jen minulost a neexistuje žádné předtím. Připojuje se ke skupině Nežádoucích, kteří mají v úmyslu proniknout do světa „za plotem“, kde se zúčastní velké demonstrace. Tu uspořádal ABAD – Amerika bez amor deliria – organizace hlásající nevyhnutelnost léčby. Když se však Lena setká s Julianem, synem zakladatele ABADu, klukem, jenž zosobňuje všechny její hodnoty, ani netuší, že se jejich osudy zkříží víc, než by si kdy pomyslela. (Goodreads)

CO NA TO ŘÍKÁM:

Na Pandemonium jsem se těšila přesně od toho momentu, kdy jsem dočetla Delirium. A i když knížku mám už několik týdnů doma, tak jsem se k ní doteď nedostala a to z jednoho důležitého důvodu, bála jsem se, že se do ní tak začtu, že budu kašlat na školu a  místo toho si číst, proto jsem si ji nechala až na Velikonoční prázdniny. A dobře jsem udělala, protože jsem ji měla přečtenou téměř hned - ve středu v podvečer jsem začala a ve čtvrtek okolo dvanácté dopoledne jsem končila. 
Pandemonium už je na první pohled trochu jiné než Delirium. Knížka je úplně jinak členěná. V Deliriuu byla normálně rozdělená na kapitoly a na začátku každé kapitoly byl úryvek z nějaké knihy, citát nebo něco podobného co by nám přiblížilo svět, ve kterém se děj odehrává. V Pandemoniu je změna, kniha není rozdělena na kapitoly, ale jen na tzv. TEĎ a TEHDY, kdy se v "tehdy" části pokračuje, tam kde skončilo Delirium a v "teď" části se odehrává hlavní příběh. Ze začátku jsem z toho rozdělení měla strach, ale postupem času se ukázalo, že je to dobrá volba.
Pandemonium se mi líbilo téměř stejně jako předchozí díl. Mnohým lidem nesedne styl psaní autorky, ale mě se něčím líbí. U jejích knih si v hlavě, díky jejímu skvělému popisu, vytvořím svět, který pak před sebou vidím a jsem si jistá, že tak vypadá. U jiných knih si říkám většinou jen, tak asi takhle to tam vypadá. Některé části mi díky tomu připadaly více reálné, více děsivé. Psaní Lauren Oliver se nebude líbit všem, ale já jsem rozhodně nadšená čtenářka jejích knih. 


HODNOCENÍ: 
Pandemoniu dávám plný počet hvězdiček. Kniha to byla skvělá a pomalu odpočítávám dny, kdy vyjde závěrečný díl trilogie. Aby taky ne, po takovém konci. Jedno autorce upřít nemůžu a to, že u jejích konců po překonání prvotního šoku, že se to opravdu stalo, nadávám jestli to myslí vážně a jestli jo, ať mi okamžitě přihraje pokračování :D Na jednu stranu se docela bojím, jak série nakonec dopadne, ale na druhou se nemůžu dočkat.

DALŠÍ DÍL:
Pokračování s názvem Rekviem by mělo vyjít v červnu 2013. Momentálně nakladatelství CooBoo hledá tvář na obálku této knihy. Přihlásit se můžete do 3. 4. 2013.

Jeaniene Frost - Napůl cesty do hrobu

Napůl cesty do hrobu

Jeaniene Frost

Originální název: Halfway to the Grave

Série: Noční lovci (Night Huntress)

Díl: první

Nakladatelství: Fantom Print

Počet stran: 272

Vydání v originále: 2007

Vydání u nás: 2012

ANOTACE:
Poloviční upírka Catherine Crawfieldová loví upíry s jediným cílem – pomstít se. Doufá totiž, že jednou ze stvůr bez tlukoucího srdce, které nemilosrdně zabíjí, bude její otec. Muž, který zničil život milované matce.Na jedné ze svých nočních „loveckých“ výprav však narazí na upíra, který ji hravě přemůže. Cat netuší, že se pokusila zabít Bonese, profesionálního lovce odměn. Ten jí místo smrti překvapivě nabídne pomoc při pátrání po otci. Má ale zásadní podmínku. Cat s ním musí trénovat a rozvíjet tak své mimořádné schopnosti polovičního upíra – genetický dar nenáviděného otce...
Ale dříve, než Cat dokáže naplno využít svých nově získaných schopností drsné lovkyně démonů, se jí i Bonesovi vydá ve stopách skupina zabijáků. Nyní si Cat musí zvolit, na jakou stranu se přidá. I když o její volbě není pochyb, protože Bones ji přitahuje více než jakýkoli jiný muž s bijícím srdcem… (Goodreads)

CO NA TO ŘÍKÁM:
Napůl cesty do hrobu jsem četla minulý týden už podruhé. A i přesto mě knížka dostala úplně stejně jako poprvé. Patří k takovým mým top knihám. A to hlavně kvůli hlavním dvou hrdinům, kteří mě naprosto dostávají do kolen a nepřestávám se smát jejich hláškám. Za to dávám opravdu velikánské plus. Další pomyslné body čtivosti, dává to, že knihy všeobecně prodávají tři věci a to - akce, vtip a sex. A Na půl cesty do hrobu má všechny tyto tři body a ve skvěle vyvážené míře, takže se mi za celou knihu nezdálo, že je něčeho příliš. Možná to vypadá tak, že mě platí buď autorka nebo minimálně nakladatelství. Nikdo mě neplatí, knížku jsem četla jako ebook, ale je skvělá a musím se o to podělit i s ostatními. Takže pokud nemáte co číst, vrhněte se na tuto sériii.
Jediné co mohu vytknout jsou lehce podivné obálky celé série, kde má modelka divné nohy :D A to hlavně u třetího dílu. 

HODNOCENÍ:
Stejně jako po první přečtení, tak i po druhém si u mě knížka vysloužila 5 hvězdiček.

Arthur Hailey - Konečná diagnóza

Školní čtivo je můj projekt, kde píšu o tom, jak se mi líbily nebo nelíbily knížky z povinné četby. Letos píšu hlavně o knížkách, co mám v maturitní četbě.    

NÁZEV: Konečná diagnóza

AUTOR: Arthur Hailey

POČET STRAN: 320

ZAŘAZENÍ: Světová literatura 20. a 21. století

FILMOVÉ ZPRACOVÁNÍ: The Young Doctors

ANOTACE: Román Konečná diagnóza, vydaný v roce 1959, se stal prvním skutečným Haileyho bestsellerem. Autor svůj román umístil na oddělení, po jehož vyslovení většině z nás naskočí husí kůže na patologii. V dramaticky se rozvíjejících a vzájemně se prolínajících příbězích jednotlivých hrdinů plasticky ukazuje klíčový význam tohoto oddělení nikoli jen jako místa, kde se pitvají nebožtíci, ale především jako pracoviště, jehož hlavním úkolem je stanovit diagnózu pacientů a určit tak i jejich úspěšnou léčbu. Každý omyl může vyústit v tragédii končící mnohdy smrtí Hlavním hrdinou je starý doktor Joseph Pearson, primář patologie v nemocnici Three Counties, jenž svému oddělení, kterému vládne pevnou rukou, zasvětil celý svůj profesní a po úmrtí manželky i osobní život. Jak se vyrovnává starý rutinér s novými metodami medicíny, jak se mu daří sledovat a aplikovat nové profesní trendy to jsou klíčové otazníky, které zasahují i do osudů jeho nejbližších spolupracovníků mladého sekundáře Mika Seddonse a jeho snoubenky žákyňky Vivian Loburtonové či laboratorního technika Johna Alexandera, jeho manželky a jejich dosud nenarozeného dítěte Jak dopadne od počátku tušený střet dosluhujícího primáře s mladým ambiciózním doktorem Colemanem? Vždyť nakonec snaha všech pracovníků patologického oddělení je určena jedním cílem stanovit správnou konečnou diagnózu.(Zdroj)
GOODREADS

CO NA TO ŘÍKÁM:

Konečná diagnóza mi slibovala nadějnou knihu. Je z lékařského prostředí a to mě, která studuje zdravotnické lyceum a hlásí se na medicínu, opravdu zaujalo. Musím říct, že jsem udělala dobře, že jsem si tuto knihu zařadila do maturitní četby. Hailey opravdu uměl skvěle psát a některou jeho knihu by si měl přečíst každý. Skvěle popisuje prostředí. U toho lékařského můžu alespoň trochu posoudit věrohodnost popisu, a myslím si, že to opravdu sedí. I když je u nás zdravotnictví jiné než v 60. letech v Americe, podstata zůstává stejná. 
Víc než o akci, jde o politiku v nemocnici, o vztahy mezi nemocničním personálem. Jednoduše by se dalo říct, že Konečná diagnóza popisuje běžný chod nemocnice.
Dojde i na napínavé momenty, kdy si nebudete jisti jak to dopadne. 
Podle mého názoru z lékařského prostředí se dá vytěžit hodně a Haileymu se to povedlo.

HODNOCENÍ:

Konečná diagnóza se mi líbila mnohem víc než Letiště. Odehrává se v delším časovém úseku, než již zmiňované Letiště a díky tomu se postavy můžou více "vybarvit" a je tam i více zvratů. Pro mě se Konečná diagnóza zatím stává jedničkou na poli maturitní četby, proto jí nemůžu dát jiné hodnocení než 5 hvězdiček. 

Oscar Wilde - Jak je důležité míti Filipa

Školní čtivo je můj projekt, kde píšu o tom, jak se mi líbily nebo nelíbily knížky z povinné četby. Letos píšu hlavně o knížkách, co mám v maturitní četbě. 

NÁZEV: Jak je důležité míti Filipa

AUTOR: Oscar Wilde

POČET STRAN: 96

ZAŘAZENÍ: Světová a česká literatura do konce 19. století

ANOTACE:

Anglický autor irského původu uvádí svou nejúspěšnější komedii podtitulem Lehkovážná komedie pro vážné lidi.

Konverzační komedie o lásce a námluvách ve vyšší anglické společnosti, která skýtá autorovi nepřebernou studnici inspirace.
Autor nešetří břitkým humorem. Co replika to vtip či bonmot. Stejně vtipné jsou i situace, které přinášejí neustále nové překvapivé zvraty. To vše a nenapodobitelný suchý anglický humor láká divadelníky k novým a novým inscenacím. Na své si přijde i čtenář této hry.

CO NA TO ŘÍKÁM:

Hned na úvod říkám, že jsem tuto knížku nečetla, ale vzhledem k tomu, že je to divadelní hra, tak jsem na ní byla v Mahenově divadle v Brně. A musím říct, že jsem ráda, že jsem místo čtení šla do divadla. Je to opravdu svělá hra, která nám přijde vtipná, i když byla napsaná už před tolika lety. Z knížky jsem četla jen pár stran, když ji četla kamarádka ve škole a podle mě se bude i číst skvěle. Hlavně ji budete mít přečtenou maximálně za 3 hodiny. Pokud se vám nechce jít do divadla a do čtení se vám taky moc nechce nebo to nestíháte, tak exituje i filmové zpracování, které se drží knížky, takže pro školní účely ideální.

HODNOCENÍ:

Musím dát plný počet, protože se mi nestává tak často, abych se u klasiky smála od začátku až do konce a ani na chvilku nazabrousila myšlenkami někam jinam.

Film: ODKAZ

Divadelní zpracování: ODKAZ

Lauren Oliver - Delirium

Delirium

Lauren Oliver

Originální název: Delirium

Série: Delirium

Díl: první

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 349

Vydání v originále: 2011

Vydání u nás:

ANOTACE:

Už je to šedesát čtyři let, co prezident a Konsorcium prohlásili lásku za nemoc. Lék vědci vynalezli před čtyřiceti třemi lety. Celá moje rodina už léčbu podstoupila. Moje starší sestra Rachel je vyléčená přes devět let. Je před láskou chráněná tak dlouho, že si prý už ani nepamatuje příznaky. Já mám léčbu podstoupit přesně za devadesát pět dní. 3. září. Na svoje narozeniny.

TVRDÍ, že když nás vyléčí z lásky, budeme navždy šťastní a v bezpečí. I já tomu věřila. Až doteď. Teď se vše změnilo. Raději budu nakažená láskou, byť jen na zlomek vteřiny, než abych žila stovky let ve spleti lží.

(Goodreads)

CO NA TO ŘÍKÁM:

Delirium jsem dostala od bráchy k Vánocům. A od té doby na mě knížka vykukovala z knihovničky. Nevím jestli to bylo nádhernou obálkou nebo tušením, že se mi to bude líbit, ale neustále jsem měla nutkání začít ji číst. A tak jsem nakonec svému nutkání podlehla. A udělala jsem dobře.

Delirium patří mezi dystopie. A i když na pohled vypadá léčba lásky neškodně. Je v tom víc než mě osobně napadlo, než bych čekala.

Hlavní hrdinka Lena má mít osmnácté narozeniny a s tím souvisí i termín její léčby. Příběh se odehrává asi tři měsíce před její léčbou. A popisuje život takové společnosti a hlavně Lenin příběh.

Někdo tuto knížku řadí mezi ty nudnější a méně akční dystopie, ale to podle mě není pravda. Delirium má sice takový volnější rozjezd, ale právě proto, je to potom milejší překvapení, když zjistíte jaký poklad jste v knize našli, i když se to ze začátku nezdálo. Lena v prvním díle této série napřed musela otevřít oči a uvidět jaká společnost to vlastně je. A to v jedné kapitole napsat nejde. Nebo jde, ale není to reálné. A mě osobně se líbilo jak postupně odhalovala tajemství a dělala si nový názor. A akce jsem se, na rozdíl od dystopie Dokonalý pár, nakonec taky dočkala.

Styl psaní Lauren Oliver se mi taky líbí. Umí nádherně popsat prostředí. Cítím se tak, jako bych tam opravdu byla a viděla jak to vypadá a přitom její popis nespadl do nudných pasáží.

Další taková drobnost co se mi líbila byla, jak na začátku každé kapitoly je úryvek z nějaké knihy, báseň, citát, který nám čtenářům opět trochu přiblíží společnost.

Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla a že ji mám doma. Napjatě očekávám další díl a jsem zvědavá jak se příběh bude vyvíjet.

MOJE HODNOCENÍ:

Dlouho jsem u žádné knihy v průběhu čtení neměnila tak často hodnocení. A co víc měnila jsem ho jen k lepšímu. V prvních pár kapitolách jsem knize dávala tak 3,5 hvězdičky, potom se to vyšplhalo na 4 a na posledních 100 stranách jsem nemyslela na jiné číslo než na 5 hvězdiček. O tom, že se mi knížka líbila svědčí i to, že jsem ji četla do dvou do rána jen abych se dozvěděla jak to dopadne.

Anotace je z obalu knihy, líbí se mi víc než ta co je na goodreads.

Obal: Goodreads

Richelle Mead - Zlatá lilie

Zlatá lilie

Richelle Mead

Originální název: The Golden Lily

Série: Pokrevní pouta (Bloodlines)

Díl: druhý

Předchozí díl: Pokrevní pouta

Nakladatelství: Domino

Počet stran: 327

Vydání v originále: 2012

Vydání u nás: 7. 11. 2012

ANOTACE:

POVINNOST NEBO LÁSKA? CO ZVÍTĚZÍ?

Alchymistka Sydney Sageová slouží jako jakýsi most mezi světem vampýrů a lidí: chrání tajemství prvních a životy druhých. Moc ráda by studovala univerzitu, ale místo toho byla vyslána na snobskou střední školu v Palm Springs. Má tam za úkol střežit morojskou princeznu Jill Dragomirovou před zabijáky, kteří chtějí ve světě Morojů rozpoutat válku. Všichni ji považují za skvělou alchymistku, dokonce i ti, kteří o ní dříve pochybovali. Nyní však začíná pochybovat ona sama: opravdu jsou všichni vampýři zvrácené stvůry, anebo je to všechno jinak? Všechno se ještě víc zkomplikuje, když bývalí Strigojové Soňa a Dimitrij zjistí, že právě Sydney by mohla být klíčem k objevení zázračného léku k proměně na Strigoje. A pak Sydney naváže milostný vztah s Braydenem… Má s ním mnoho společného, ale přesto jako by ji stále silněji přitahoval někdo jiný, na koho by kvůli jeho původu neměla ani pomyslet! Co teď? Má se řídit zákony alchymistů, anebo naslouchat hlasu vlastního srdce?

(Goodreads) 

CO NA TO ŘÍKÁM:

Na Zlatou lilii jsem se těšila přesně rok. První díl, Pokrevní pouta, jsem dostala k loňským Vánocům. Okamžitě jsem knihu zhltla a od té doby se těším na pokračování. A konečně jsem se dočkala, idruhý díl na mě čekal pod stromečkem.

Do Zlaté lilie jsem se začetla okamžitě, po pár stránkách už jsem byla naprosto vtáhlá do děje, jako by roční pauza ani neexistovala.

Co mi trošku vadí, jsou vysvětlovací věty, které Richelle používá ve všech svých sériích, kde v pár větách objasní co už se stalo. Když jste zapomněli detaily je to fajn, ale když si to pamatujete nebo knihy čtete v těsné návaznosti, může to být trochu otravné. Ale to je snad jediná věc co bych vytkla.

Pokrevní pouta sice nejsou nabitá akcí jakto Vampýrská akademie, ale já obě série hodnotím stejně kladně. V Pokrevních poutech jsem si oblíbila Sydney, do konce možná víc než Rose z Vampýrské akademie. Celkově mi parta z této série opravdu sedí. A Adrian, to je kapitola sama o sobě, celou knihu jsem se culila u všech scén, kde byl on. Fakt ho žeru. A jeho vtipné dialogy se Sydney taky stojí za to. Co mě bavilo bylo, jak Adrian rýpal do Sydneyna přítela, Braydena. No prostě postavy z Pokrevních pout mi sedli všechny.

Ale ten konec? Co to bylo? Dokázala jsem jenom vykřiknout "Cože?" a několit minut tupě zírat do zdi. Nutně potřebuji dávku třetího dílu.

MOJE HODNOCENÍ:

Nemůžu hodnotit jinak než plným počtem hvězdiček. Po čase je to knížka, kterou nečtu do školy, ale jen tak pro radost a tím se její kvality jenom násobí. O tom, jak mě bavila, vypovídá i to, že jsem do ní chtěla na Štědrý den před spaním jen na chvilku nahlédnout a dopadlo to tak, že jsem četla do půl druhé a dostala jsem se na stranu 90.

Zdroj: Goodreads